Buddhisté se někdy dělí na dvě hlavní skupiny: na ty, kteří jsou stoupenci théravády neboli jižní tradice a na ty, kteří jsou stoupenci mahájány neboli severní tradice. Velmi brzy po svém vzniku se začal buddhismus rozšiřovat z místa svého zrodu v severní Indii na Šrí Lanku, do Barmy, Thajska, Indočíny a dalších zemí jihovýchodní Asie. Také se rozšiřoval severním směrem do himálajských království (Sikkim, Bhútán a Nepál), do Tibetu, Mongolska a dalších oblastí střední Asie, a také do Číny, Koreje a Japonska. Byl to šťastný vývoj, protože buddhismus po vpádech muslimů v 11. století v Indii téměř vymizel. V mnohem pozdější době rozšíření komunismu vyhladilo buddhismus z mnoha zemí, kde byl kdysi silně zakořeněn (např.Čína, Indočína, Tibet atd.) Ale v současnosti buddhismus přitahuje stále více následovníků v Evropě a Spojených Státech. V Asii je buddhismus stále živý v zemích jako je Šrí Lanka, Barma, Thajsko, Korea a Japonsko. SANGHA V théravádovém (jižním) buddhismu jsou mniši (bhikkhuové) snadno rozeznatelní, protože si oblékají charakteristické oranžové roucho, mají oholené hlavy a chodí bosi. Napoprvé mohou vstoupit do kláštera na zkušební dobu a když se rozhodnou, že tento život je pro ně vhodný, mohou se zavázat mnohem rozhodněji, tím, že jsou vysvěceni. Dostanou nové jméno a musejí žít podle sbírky 227 předpisů (Vinaja). Mnich se však může kdykoliv rozhodnout odložit roucho (přerušit své mnišství). Bhikkhuové žijí přísný, jednoduchý život v meditaci, studiu a práci pouze s několika hodinami spánku a jedním jídlem denně. Nevlastní peníze ani jakýkoliv majetek, který by stál za zmínku. Mají také důležitý úkol – vyučovat a pomáhat laickému obyvatelstvu a vést obřady.
(převzato od Buddhist Society London)