Bezobjektová bdělost
Meditace může pokračovat také bez meditačního objektu, ve stavu čiré kontemplace či „bezobjektové bdělosti“.
Po zklidnění mysli jednou z metod, které byly popsány dříve, záměrně odložte meditační objekt. Pozorujte proud mentálních obrazů a vjemů, tak jak povstávají, aniž byste k nim zaujímali záporný nebo kladný postoj. Všimněte si každé averze nebo zaujetí, uvědomujte si každou nejistotu, štěstí, nepokoj nebo klid, jak se postupně objevují. Můžete se vrátit k objektu meditace (např. dechu), kdykoliv se ztrácí jasné vnímání nebo když se začnete cítit přemoženi dojmy. Jakmile se mysl ustálí, můžete objekt meditace zase opustit.
Tato praxe „holé pozornosti“ se velmi dobře hodí pro kontemplaci mentálních procesů. Spolu s pozorováním konkrétních „složek“ mysli můžeme obrátit svou pozornost k povaze toho, v čem jsou uloženy. Co se týče obsahů mysli, buddhistické učení zdůrazňuje zvláště tři základní charakteristiky.
První je proměnlivost (aničča) – ustavičné vznikání a zanikání všech věcí, stálý pohyb obsahu mysli. Tento „materiál“ mysli může být příjemný nebo nepříjemný, ale nikdy není v klidu.
Je zde také, i když často těžko postřehnutelný, pocit neuspokojení (dukkha). Tento pocit je často vyvolán nepříjemnými vjemy, ale dokonce i příjemné zážitky, když skončí, vyvolají v srdci nespokojenost. I v těch nejkrásnějších chvílích je v pozadí mysli nějaký stín nespokojenosti.
Jakmile se stálý proud vznikání a zanikání prožitků a nálad stane pro vás běžně známým, stane se také zřejmým, že nic z toho – protože zde není žádná stálost – nepatří doopravdy vám. A jakmile se tato látka mysli ztiší – zanechávajíc v mysli jasný prostor – nezůstanou zde žádné čistě osobní charakteristiky! Je to těžko pochopitelné, ale v realitě není žádné „já“, žádné „moje“ – to je charakteristika „ne-já“ (anattá). Všechno důsledně zkoumejte a všímejte si, jak se tyto tři vlastnosti projevují ve všech věcech, fyzických i mentálních. Ať už budou vaše zkušenosti radostné nebo naopak jen stěží snesitelné, tato kontemplační praxe povede ke klidu a vyrovnanosti ve vašem životě.
Kontemplace vaší praxe
Všechna tato meditační cvičení slouží k ustavení vědomí věcí tak jak jsou. Tím, že přitáhnete svou mysl plně ke zkušenosti, budete jasněji vidět stav samotné mysli – např. zda jste při své praxi leniví nebo naopak příliš dychtiví. Po jen trochu poctivém posouzení se stane zřejmým, že kvalita meditační praxe nezávisí ani tak na použitém cvičení, ale na tom, co do něj vy sami vložíte. Budete-li tímto způsobem reflektovat, získáte hlubší vhled do své osobnosti a zvyků. Je několik důležitých věcí, které byste měli mít na mysli, kdykoliv chcete meditovat. Přemýšlejte, zda začínáte pokaždé vždy znovu – nebo ještě lépe, při každém dechu nebo kroku. Jestliže neprovádíte praxi s otevřenou myslí, může se stát, že si uvědomíte, že se pokoušíte znovuvytvořit vhled získaný v minulosti nebo že nejste ochotni učit se ze svých chyb. Je zde správně vyvážené úsilí, se kterým uděláte vše, co se dá udělat, aniž byste své úsilí přepínali ? Jste v kontaktu s tím, co se skutečně odehrává ve vaší mysli nebo používáte techniku meditace zcela tupě a mechanicky ? Co se týče koncentrace, je dobré kontrolovat, zda odkládáte stranou vše, co se nevztahuje k přítomnému okamžiku nebo zda bloudíte svými myšlenkami a náladami! Nesnažíte se potlačit pocity, aniž byste je plně zaznamenali a správně na ně reagovali ?
Správná koncentrace je ta, která sjednocuje srdce a mysl. Reflektování vás povzbuzuje k rozvíjení prospěšných postojů a ukáže vám ovšem ještě víc, než jak správně meditovat: dá vám jasný pohled, abyste porozuměli sami sobě.
Pamatujte, že dokud nezískáte jistou meditační zkušenost a lehkost, je nejlepší používat nějaký meditační objekt, jako je např. dech, jako prostředek pro soustředění bdělosti a jako „protijed“ proti nezvládnutelné povaze všeho, co rozptyluje mysl. Ale dokonce i pak, ať je vaše meditační praxe jakkoliv dlouhá, je vždy dobré vracet se k bdělému vědomí dechu nebo těla. Rozvoj této schopnosti začínat znovu vede k vyrovnanosti a lehkosti. Vyváženou praxí si budete stále více a více uvědomovat, jak tělo a mysl vlastně pracují a jak žít ve větší svobodě a harmonii. A to je účel a plody meditace vhledu.
Žít kontemplativně
Praxí meditace vhledu se naučíte vidět jasněji své postoje a poznáte, které vám pomáhají a které jsou zdrojem potíží. Díky postoji otevřenosti vám mohou i nepříjemné zkušenosti pomoci k získání vhledu – např. k pochopení způsobu, jak mysl reaguje na bolest nebo nemoc. Jestliže uplatníte tento přístup ke zkušenostem tohoto druhu, často odvanete stres a odpor k bolesti a do značné míry ji i zmírníte. Na druhé straně, netrpělivost při meditaci může mít jiný důsledek: rozmrzení vůči ostatním, kteří vám ruší meditaci, zklamání, jestliže se vám zdá, že neděláte dost rychle pokroky, upadání do nepříjemné nálady kvůli maličkostem. Meditace nás učí, že klid mysli – nebo jeho nepřítomnost – podstatně závisí na tom, zda tyto životní zkušenosti dokážeme pozorovat s otevřenou myslí a reflektujícím způsobem.
Pozorováním svých záměrů a postojů v tichu meditace můžete zkoumat vztah mezi touhou a neuspokojením. Pozorujte příčiny nespokojenosti: je to chtění toho, co nemáte, odmítání toho, co nemáte rádi, nemožnost podržet to, co chcete. Obzvláště skličující je, když tím objektem neuspojení a touhy jste vy sami. Pro nikoho není snadné vyrovnat se s vlastní slabostí, zvláště když se v sociálním životě klade takový důraz na to, aby se člověk cítil dobře, byl lepší než ostatní a měl to nejlepší. Taková očekávání opravdu ztěžují, aby člověk přijímal sebe samotného tak, jaký skutečně je.
Ale praktikováním meditace vhledu objevíte prostor, ve kterém máte poněkud odstup od toho, co si myslíte, že jste, i toho, co si myslíte, že byste měli být. Kontemplací těchto představ se stane jasné, že nemáte žádnou takovou věc, jako „já“ nebo „moje“; jsou zde jen zkušenosti či zážitky, které do mysli přicházejí a zase odcházejí. Jestliže např. pozorujete nějaký rozčilující zlozvyk, neměli byste se tím nechat deprimovat a ještě ho tím posilovat. Pokud to neuděláte, sám vymizí. Možná se zase vrátí, ale to už bude slabší a vy budete vědět, co dělat. Kultivací pokojné pozornosti se mentální obsahy zklidňují a mohou dokonce úplně vymizet a nechat mysl jasnou a svěží. Taková je pokročilá cesta vhledu.
Schopnost udržet se uprostřed každodenní proměnlivosti života stále v tichém centru vědomí je znakem zralého umění meditace, protože vhled se nezměřitelně prohlubuje, je-li schopen rozšířit se na celou zkušenost. Snažte se používat perspektivu vhledu, ať děláte cokoliv – domácí práce, řídíte auto, pijete šálek čaje. Soustřeďte svou pozornost, nechte ji pevně spočinout na tom, co děláte, a zkoumejte přirozenost mysli uprostřed činnosti. Využití této techniky k soustředění na fyzické vjemy, mentální stavy a stavy vědomí (spojené se zrakovými, sluchovými a čichovými vjemy) může rozvinout pokročilou kontemplaci, která promění světské úkoly na základ rozvoje vhledu.
Mysl s tím, jak je stále soustředěnější, dokáže svobodně a správně reagovat na každý okamžik a tak plyne život ve stále větší harmonii. Tímto způsobem meditace koná „sociální práci“ – tím, že přináší bdělost do vašeho života, přináší mír světu. Naučíte-li se spočívat v míru s nejrůznějšími pocity, které vznikají ve vašem vědomí, budete schopni žít v otevřenějším vztahu ke světu i k sobě samému.
Předchozí | Další |